V čem je rozdíl mezi případy Bárta a Drobil?

Ty zprávy od sebe dělilo jen několik dní. Nejprve jsme se dozvěděli, že Drobil podle názoru státní zástupkyně žádný trestný čin nespáchal a případ tedy bude odložen. O pár dnů později přišla zpráva, že v případě Víta Bárty naopak policie trestní stíhání zahájila a požádala sněmovnu o jeho vydání. Nemám žádnou zvláštní chuť obhajovat praktiky Víta Bárty. Porovnání obou případů ale vybízí k zamyšlení.

V kauze Drobil podle státní zástupkyně Zenklové „nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že Drobil svého podřízeného Michálka vybízel ke zničení důkazů o nezákonné činnosti fondu na úseku zadávání veřejných zakázek a nabízel mu v této souvislosti lukrativnější pracovní zařazení“.

Nevím, co přesně zjistila státní zástupkyně Zenklová. Já si na Internetu přečetl přepis rozhovoru Drobila s Michálkem a dozvěděl se, že Drobil říká: „Pokud máte něco, co dokazuje něco, co má nějakou trestněprávní odpovědnost, tak buď s tím zajděte na nejbližší policii a nebo to zničte.“ A kdyby to snad někomu nebylo jasné, dodává za chvíli ještě: „To, že jste se, pánové, nahrávali… Já vám říkám, moje dobrá rada je: Přineste mi to, zničte to a odpřísáhnete mi, že neexistuje nic jiného.“ Marně přemýšlím, jak jinak by mohlo vypadat „vybízení ke zničení důkazů o nezákonné činnosti fondu“.

O kousek dál pak Drobil Michálkovi nabízí místo náměstka a líčí mu tuhle nabídku v růžových barvách. Ano, Drobil neříká, že nabídka náměstkovského místa je podmíněna zničením nahrávek. Z celého rozhovoru je to ale docela jasné.

A teď vezměme případ Bárta. Tady žádné nahrávky neexistují. Víme jen, že Bárta předával poslancům Škarkovi a Kočí obálky s penězi. Podle příjemců to bylo „za loajalitu“. Podle Bárty to byly půjčky.

Tomu, že šlo o půjčky, příliš nevěřím. Je to ovšem o poznání pravděpodobnější, než že Drobil jen nešťastnou náhodou nabídnul Michálkovi místo náměstka právě na schůzce, jejímž jediným tématem bylo zničení nahrávek o nezákonné činnosti fondu. Měřili-li bychom tedy oběma stejným metrem, Bártův případ by musel být odložen.

I když ovšem budeme předpokládat, že šlo skutečně o peníze za „loajalitu“, mohlo jít skutečně o trestný čin podplácení? Bárta přilepšoval poslancům své strany zřejmě výměnou za to, že budou ke straně loajální. Není to ale náhodou jejich povinnost? Poslanci se mají samozřejmě rozhodovat dle svého svědomí. Nemělo by jim ale jejich svědomí velet kandidovat za takovou stranu, se kterou se dovedou ztotožnit, a pak k ní být loajální, pokud se nějak zásadně neodchýlí od svého programu (což VV neudělaly)?

Máme tu tedy na jedné straně případ, který je jasný všem, jen státní zástupkyni ne, takže se odloží. A na straně druhé případ nejasný skutkově i právně, ve kterém se trestní stíhání zahájí. Jak je to možné?

Nevím, komu a proč se znelíbil Vít Bárta, ten někdo je ale zatraceně mocný. Nejprve dokázal zajistit rozsáhlou zostuzující kampaň v MF Dnes a dalších médiích. Teď se ukazuje, že dokáže zařídit i zahájení trestního stíhání. A to je novinka: politické vlivy na trestní řízení se dosud omezovaly na to, že státní zastupitelství nekonalo tam, kde by jinak konalo; teď se ukazuje, že dovedou i zařídit, že policie a státní zastupitelství naopak koná tam, kde by jinak nekonalo. Běhá mi z toho mráz po zádech.