Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Právo v rukou lékaře: je třeba souhlasu obou rodičů s očkováním?

15. 05. 2012 13:15:23
Summum ius, summa iniuria. Čím více práva, tím více bezpráví. Někdy se mi zdá, že tahle věta je ta jediná, která našim lékařům utkvěla z kursu práva, který na fakultě absolvovali.

V nedávné době se tak vyrojily zvěsti popisující údajné absurdity nového zákona o zdravotních službách. Naposled v tomto článku výmluvně pojmenovaném „Dítě brečí, maminka kývá, píše lékařka do karty. Podle zákona musí.“

Inu, nemusí. Zákon o poskytování zdravotních služeb žádné absurdity neobsahuje. Ty se zrodily až v hlavách lékařů.

Tak nejprve s tím zapisováním stanoviska brečícího kojence. V zákoně se říká, že je vždy třeba zjistit názor nezletilého pacienta, „který je s ohledem na svůj věk schopen vnímat situaci a vyjadřovat se,“ a že takový názor se poznamená do zdravotnické dokumentace. Opravdu si někdo myslí, že kojenec je schopen vnímat situaci a vyjadřovat se k poskytované zdravotní službě?

Vážnější je ale fáma, podle které je například k nepovinnému očkování nezletilého dítěte třeba souhlasu obou rodičů. Ani to není pravda.

Podle zákona je takového souhlasu třeba „k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“. Co to znamená?

Zajisté, každá zdravotní služba nakonec může „podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“. Ostatně, stejně tak může podstatným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav pacienta i to, že dostane napít vody, pokud jej tedy například při pití něco vyleká a on tu vodu vdechne a z nějakého důvodu nedovede vykašlat. Člověk nemusí být právník, aby pochopil, že zákonodárce nechtěl, aby museli oba rodiče souhlasit s poskytnutím každé zdravotní služby, to by pak hned v následujícím ustanovení neříkal, že v ostatních případech postačí souhlas jen jednoho z rodičů.

Je tedy zřejmé, že zákonodárce velmi rozumně chtěl, aby oba rodiče museli souhlasit s těmi léčebnými zákroky, u kterých pacient podstupuje reálné riziko, nebo má léčebný zákrok nevyhnutelný dopad na další kvalitu života: rozhoduje-li se třeba o amputaci končetiny, již by možná bylo ještě možno zachránit; rozhoduje-li se naopak, že končetina amputována nebude, neboť ji možná lze zachránit, jakkoliv se tím pacient vystavuje riziku smrti.

O žádný takový případ se ale u očkování nejedná. Tak třeba u očkování proti klíšťové encefalitidě jsou dle příbalového letáku závažné nežádoucí reakce velmi vzácné, což značí výskyt v méně než 0,01% případů. To je mimochodem asi desetkrát méně, než kolik činí riziko závažné autonehody. A stejně jako nepožaduje zákonodárce, aby každou cestu dítěte automobilem schvalovali oba rodiče, nepožaduje nic takového ani u takto bezpečného léčebného zákroku.

Zanechme ale žehrání na lékaře, ti se ostatně ohání posudky jakýchsi advokátních kanceláří a já bohužel nepochybuji, že takové posudky mohou existovat. Je to totiž obecnější problém.

Zákony se vykládají doslovně a někdy ještě hůře, než doslovně. Jako by se jejich vykladači předháněli v tom, kdo z nich dokáže dovodit absurdnější důsledky. Proti takovému bezmyšlenkovitému či dokonce zlovolnému výkladu přitom nemůže být imunní sebelepší zákonná formulace: přirozené jazyky jsou příliš mnohoznačné a svět příliš mnohotvárný, než abychom mohli sevřít život do počítačově přesných algoritmů dávajících jednoznačné návody pro každou myslitelnou situaci. A proto je vždy nutno se ptát, kterak by onen abstraktní moudrý zákonodárce řešil onu konkrétní situaci, před kterou jsme postaveni. Text zákona nám v tom může a musí být vodítkem, vždy ale ve spojení se zdravým lidským rozumem. Jak hezky říká náš nový občanský zákoník: výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Ona latinská věta v úvodu ostatně není jakýmsi dávným steskem římského právníka nad neutěšeným stavem práva. Je návodem a varováním. Říká: Člověče, mysli! Budeš-li namísto toho slepě lpět na slovech zákonů, způsobíš křivdu.

Summum ius, summa iniuria.

Autor: Robert Pelikán | úterý 15.5.2012 13:15 | karma článku: 29.40 | přečteno: 3305x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 468 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Je čas udělat krok dál

Už pár let se, nejen v Česku, ale v celé Evropě, vede boj o svobodu slova, o zachování evropské Evropy a vůbec o zachování zdravého rozumu. Je jasné, že dochází k velkému přerodu celé naší společnosti. Ale co z toho vzejde?

23.6.2017 v 12:30 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 254 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3980
Právník, který věří tomu, že právo je cesta ke spravedlnosti.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.