Podle dosavadních průzkumů to vypadá, že naším příštím prezidentem bude ekonom. Nemyslím, že to je ta správná kvalifikace.
Dvacetiletá zkušenost s výkonem prezidentské funkce v naší zemi ukazuje, že hlavní činností našich prezidentů je filosofování. Není ostatně divu. Naše Ústava pojímá prezidentskou funkci jako funkci ceremoniální. S několika výjimkami prezident toliko jmenuje, podepisuje či spolupodepisuje, to ovšem vždy na návrh někoho jiného. Nejmenovat či nepodepsat buď vůbec nemůže, nebo to má jen minimální efekt. Ani na hraně ústavnosti balancující (a nejednou ji překračující) hrátky s odkládáním těchto aktů na tom mnoho nezměnily.
A tak mají naši prezidenti spoustu volného času a zároveň téměř neomezený přístup do veřejného prostoru. Není divu, že jej vyplňují úvahami o tématech celospolečenských.
Nechce-li tedy být český prezident neviditelným prezidentem podepisujícím (a to lze sotva předpokládat u někoho, kdo o své zvolení usiluje v náročné kampani předcházející přímou volbu), stává se nevyhnutelně prezidentem filosofujícím.
Dokud filosofoval dramatik a humanista Havel, bylo to dobré. Jakkoliv se jeho projevy málokdy setkávaly s většinovým souhlasem, pro naši společnost byly prospěšné. Kultivovaly veřejný prostor a připomínaly nám, že člověk může být více než pouhý homo economicus. A až hysterický celonárodní zármutek, který následoval po jeho smrti, ukázal, že nakonec chybí i těm, kteří jej odsuzovali.
Jak to dopadá, jme-li se filosofovat ekonom, nám Václav Klaus ukázal natolik jasně, že je pro to škoda slov.
A tak si myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom do role prezidenta filosofujícího zvolili … filosofa. Znám hned dva: Jana Sokola a Tomáše Halíka. Oba jsou to moudří muži. Bylo by krásné, kdyby se tito dva pánové utkali ve druhém kole. Na JEJICH předvolební debatu bych se díval s nadšením.
Dobře vím, že se nic takového nestane. Ale proč by člověk nemohl občas chvíli snít?
