Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nobelova cena pro Evropskou unii

12. 10. 2012 13:58:14
Rozhodnutí udělit Nobelovu cenu míru Evropské unii považuji za mimořádně správné rozhodnutí. Pro mír skutečně nikdo nikdy neudělal více, než právě tato organizace. A je nesmírně důležité připomenout si to právě v této době.

Přínos Evropské unie se dnes často redukuje na možnost projet hranici, aniž by vás obtěžovali celníci, nebo eurofondy, ze kterých lze postavit tu cyklostezku, tam dětské hřiště (zbude-li z peněz něco po výplatě všech, kteří se na tom systému přiživují). I když spravedlivě připočteme nespočet dalších podobných praktických výhod, pořád půjde jen o drobnost v porovnání s dechberoucím a přece dnes téměř zapomenutým skutečným přínosem Evropské unie, kterým je mír.

Abychom tuto věc pochopili, musíme se pokusit myšlenkově vrátit do padesátých let, kdy Evropská unie vznikla. Nejen, že je to atmosféra velmi zjitřená právě přetrpěnou hekatombou, která svou nikdy nevídanou hrůzností šokovala svět. Je to také doba, kdy je ještě normou uvažovat o světě v kontextu národů: hodnotit národy jako celek, zaujímat k takovým celkům postoje, vinit je. Doba mezi-národních nenávistí a mezi-národních resentimentů.

Ještě v roce 1964 francouzská zpěvačka Barbara píše píseň Göttingen, ve které po slovech „děti jsou stejné v Paříži jako v Göttingenu“ pokračuje: „Bude-li třeba vzít znovu do rukou zbraně/mé srdce prolije slzu/pro Göttingen“. Nikoliv tedy „nevezmeme do rukou zbraně, vždyť tam i tady žijí stejní lidé“. Válka je stejně samozřejmou a nevyhnutelnou možností, jako zemětřesení nebo bouře. Jen je to škoda.

Zdá se být až neuvěřitelné, že v této atmosféře, pouhých šest let po skončení nejstrašnější války, která proti sobě postavila evropské národy, podepisují bývalí nesmiřitelní nepřátelé smlouvu zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (tedy dvou základních válečných surovin), jež byla základem postupného sjednocování Evropy. Byl to právě tento krok, který západní Evropě zajistil mír, který již trvá déle než sedmdesát let a je tak vůbec nejdelším mírovým obdobím v evropských dějinách.

Je důležité připomenout si to právě v dnešní době, kdy sílí odstředivé tendence a nacionalismus (za naše problémy mohou Řekové a Evropu chtějí ovládnout Němci) ohrožující další existenci Evropské unie. Protože historie není jednosměrka, jakkoliv se to člověku tak vždy jeví.

P.S. A na závěr k Nobelovým cenám ještě jeden úryvek z básně Františka Halase:

Slečno, řekněte mi
jak to děláte
že hodiny neoněmí
když se svlékáte.

Dejte jí Nobelovu cenu
za gesto jímž zvedá sukni svou
ale ta se dává jen básníkům
kteří nic podobného nesvedou.

Autor: Robert Pelikán | pátek 12.10.2012 13:58 | karma článku: 21.28 | přečteno: 1977x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Zeman a Sobotka – kdo z nich je vícekrát člověkem?

Pokud zvolíme pro posuzování tradiční kritérium, tedy lingvistický lakmusový papírek, že kolik kdo zná jazyků, tolikrát je člověkem, mohl by Sobotka Zemana předstihnout.

23.6.2017 v 17:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Kterak Jirka dvakráte do jedné řeky vstoupiti chce....

Útěk z živého vysílání je poměrně nezvyklý způsob ukončení diskusního pořadu. Po MUDr. Rathovi to teď provedl bývalý předseda ČSSD.

23.6.2017 v 17:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Vít Šlechta

Jak dopadnou volby? Špatně.

Časopis EKONOM nastínil čtyři scénáře povolebních koalic v parlamentu a žádná nepřináší naději na důstojnou a stabilní vládu. Navzdory se nám všem nadále povede „dobře“. Jediní, kdo z toho budou mít těžkou hlavu, jsou politici.

23.6.2017 v 16:49 | Karma článku: 4.55 | Přečteno: 93 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Na okraj jedné faty morgány

Nejvyšší duchovní představitel íránského režimu pronesl ve čtvrtek 22/6 větu, která patří do kategorie přání otcem myšlenky. Alí Chameneí pravil: Není pochyb o tom, že budeme svědky zániku sionistické entity.

23.6.2017 v 16:01 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 89 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Náš pan prezident nemá dno…

... slušnosti. A nebo narazil na dno duševního zdraví, odkud se propadl do fáze duševního „nezdraví“...? Často opravdu doslova trnu, co zase kde řekne, koho, jak a čím opět urazí...

23.6.2017 v 15:38 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 770 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3980
Právník, který věří tomu, že právo je cesta ke spravedlnosti.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.