Otázka, zda je poskytnutí místa v orgánu obchodní společnosti úplatkem, rozpoutala debatu tak zuřivou, že už se v ní nejspíše nevyzná vůbec nikdo. Pokusme se to zlepšit po americku: formou otázek a odpovědí. Objeví-li se nové zajímavé otázky v diskusi pod článkem, budu se snažit blog průběžně doplňovat. Takže: "Stay tuned!"
1. Může být podle českého trestního práva poskytnutí místa v orgánu obchodní společnosti úplatkem?
Co je to úplatek, vymezuje § 334 odst. 1 trestního zákoníku těmito slovy: „Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok.“
Máme tu tedy několik podmínek.
a. Výhoda
Výhodou se podle zákona rozumí majetkové obohacení nebo jiné zvýhodnění. Jinak řečeno, výhodou může být úplně cokoliv, co bude příjemce vnímat jako motivaci nebo odměnu za své chování, a to dokonce i v případě, že by vůbec nešlo o majetek.
Místo v orgánu významné státní společnosti takovou výhodou být dozajista může, neboť přináší nejen právo na odměnu, ale také vliv a společenské postavení. Ostatně z již uveřejněných odposlechů plyne, že údajní příjemci úplatku o tato místa velmi stáli, takže pro ně byla výhodou.
b. Na kterou není nárok
Aby šlo o úplatek, nesmí mít příjemce právo na dané plnění. Zde příjemci žádné takové právo neměli, takže se tím nemusíme více zabývat.
c. Neoprávněná
Neoprávněnost výhody spočívá v tom, že jde o výhodu, kterou si příjemce nezasloužil jinak. Nejde o to, že by poskytovatel výhody směl tuto výhodu poskytnout, že by to bylo v jeho pravomoci. To bude totiž vždycky, s výjimkou souběhu s dalším trestným činem: vždyť třeba i darovat někomu jakýkoliv finanční obnos se, obecně vzato, smí.
O neoprávněnou výhodu by tedy v našem případě nešlo, kdyby byli nominanti tak kvalitními kandidáty, že by byli na dané místo vybráni tak jako tak. To ovšem zjevně není tento případ, ostatně na jedno z míst byl již vybrán jiný kandidát, který musel ustoupit, a celkově je z odposlechů patrné, že se hledalo místo pro osoby, nikoliv osoby pro místo.
d. Dostává se uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě
Ve dvou případech se výhody dostávalo přímo potenciálně uplácené osobě, v jednom případě s jejím souhlasem (na její žádost) osobě jiné.
Poskytnutí místa v orgánu obchodní společnosti tedy splňuje všechny čtyři znaky úplatku podle českého trestního práva a je tedy úplatkem.
2. Ale vždyť za ty peníze musejí odvádět práci!
Výhoda může mít i formu směny jednoho plnění za jiné. Jinak by ostatně sotva kdy byla nějaká smlouva svobodně uzavřena (ten, kdo ji uzavírá, ji uzavírá jen proto, že ji považuje za pro sebe výhodnou, že mu přináší užitek). Jinak by také nebyl žádný důvod, proč stíhat třeba pletichy při zadání veřejné zakázky, protože i tam je výsledkem pletich „pouhé“ uzavření smlouvy, na základě které za odměnu něco udělám. Námitka je lichá.
Dodejme k tomu jen na okraj, že na to, abych odváděl nějakou práci, k ní nejprve musím mít potřebnou kvalifikaci, musím ji umět dělat. A to není tenhle případ.
3. Místo v orgánu obchodní společnosti ale znamená odpovědnost za škodu!
Neexistuje žádný případ, kdy by byl kterýkoliv ze členů orgánů státem vlastněných obchodních společností volán k této odpovědnosti, a že by se případů, kdy to bylo na místě, našlo požehnaně! Není to ostatně vůbec reálné nebezpečí. Žalobu by totiž musel podat buď statutární orgán dané společnosti, nebo její akcionář. Tedy buď přímo politici, nebo osoby na politicích přímo závislé. To se sotva může stát.
Navíc členové orgánů jsou pro případ odpovědnosti za škodu pojištěni. Pokud by se jim tedy neprokázala škoda úmyslná (ta se neprokáže téměř nikdy), plnila by pojišťovna, nikoliv oni.
4. Oni šli ale s platem dolu, tak jakápak výhoda?
Jak řečeno, výhoda nemusí být majetková. Místo v orgánu společnosti, jako jsou České dráhy, znamená vliv na hospodaření s miliardovými majetky.
Navíc nestačí poměřit platy, je také třeba zkoumat, jak dlouho má být plat pobírán a co je za něj nutno udělat. Zejména u dozorčí rady to znamená jedno zasedání za čtvrt roku.
5. Dosud se ale úplatkářství takto nevykládalo
V judikatuře ani literatuře nikde nenajdeme, že by poskytnutí takového místa nemělo být úplatkem, ba ani nic, co by to naznačovalo. Naopak tu panuje všeobecná shoda na tom, že úplatkem může být opravdu cokoliv. Tak třeba v učebnici trestního práva (Novotný a kol.) se píše: „Společným objektem trestných činů úplatkářství je zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí veřejného zájmu. […] Úplatkem je výhoda (prospěch), kterého se dostává uplácenému, příp. s jeho souhlasem jiné osobě. Úplatek má zpravidla podobu majetkového prospěchu (peníze, věcné dary, provize, prominutí dluhu), může jím být i prospěch nemajetkový (vykonání soulože, poskytnutí protislužby). V oblasti výkonu státní moci […] a činnosti veřejných činitelů nelze ze zásadních důvodů tolerovat žádné úplatky, a to ani nepatrné hodnoty.“
6. Dosud se ale takové „úplatkářství“ nestíhalo
To, že se dosud něco nestíhalo, není důvodem, proč by se to nemohlo začít stíhat. Dosud se ostatně v této oblasti nestíhalo nic, protože se všechno zametalo pod koberec. Stejnou logikou bychom museli říci, že nesmíme stíhat ani úplatky při přidělování veřejných zakázek: ty jsou přece také léta úplně běžné, všichni o tom vědí a nikdo to nestíhá (nestíhal).
Dodejme, že v dosavadních případech bylo obtížné prokázat, že tu skutečně je souvislost mezi poskytnutím nějakého místa a nějakým rozhodnutím ve věci veřejného zájmu. Odlišnost tohoto případu tkví v tom, že je celý obchod zmapován odposlechy a dokonce i veřejnými vyjádřeními jeho aktérů.
7. Pak se ale nedá dělat politika
Proč by nedala? Jenom ji možná konečně opustí lidé, kteří se jí účastnili za účelem dosažení vlastního majetkového prospěchu. Každý politik dostává za svou práci plat a není žádný důvod, proč by bylo nutné, aby si „přilepšoval“ nějakými výhodami.
Doplněné otázky
8. Dostal tedy ministr Kalousek úplatek v podobě ministerského postu za podporu vlády?
Nikoliv. Kritériem je, zda ona "protislužba" spočívá v osobní výhodě, nebo ve věci veřejného zájmu. Pokud tedy ministr Kalousek získal ministerský post proto, aby mohl lépe prosazovat svůj politický program a tedy svoji představu o veřjeném zájmu, je všechno v pořádku. Nebo se nám pan ministr tímto svým prohlášením snaží říct, že to bylo nějak jinak?
