Sotva to asi někdo čekal, ale druhé kolo prezidentské volby bude nakonec také referendem o „české otázce“. O tom, jak pojímáme sami sebe a jak se vztahujeme ke svému okolí.
Svědčí o tom řada útoků, vedených z rozličných (často i dosti překvapivých) stran, na údajné „cizáctví“ Karla Schwarzenberga. A dokonce ani neutrální či dokonce přátelští novináři si neodpustí v rozhovoru otázku, zda již jeho manželka umí česky.
Chce-li někdo říkat, že Schwarzenberg není Čechem, měl by nejprve říci, kdo tedy vlastně Čechem je. Dosluhující mocnář nám to vysvětlil: „Je to člověk, který patří do této země, který je součástí této země, který tady strávil svůj život, období těžká, lepší, nejlepší, horší.“ Je neobyčejně příznačné, že tak učinil v lyžařském areálu Monínec u Sedlce-Prčic.
Čechem je tedy zřejmě jen ten, kdo žije v tomto prostoru; a to zřejmě po celý život bez přerušení, neboť Karel Schwarzenberg tu žije posledních dvacet let a přece to nestačí. Problémem je, že v takovém případě většina obdivovaných Čechů Čechy nejsou. Nemalou část života v cizině tak prožil namátkou Karel IV., J. A. Komenský, T. G. Masaryk, Alfons Mucha, František Kupka nebo Miloš Forman. O téměř celé hokejové a fotbalové reprezentaci nemluvě.
Není to náhoda.
Naše země je malá a malé jsou tedy i elity v ní. Uzavřeny do sebe nerostou, pohodlní, upadají, neboť jejich příslušníci nejsou vystaveni žádné konkurenci. Je snadné být v takovém prostředí nejlepší. A vůbec to neznamená být také dobrý. Je snadné vyhrát kanadské bodování v české extralize. Je snadné ohromovat vytříbeným lyžařským stylem na kopci v Monínci u Sedlce-Prčic. Otázka otevřenosti či uzavřenosti je tak otázkou sebedůvěry a sebevědomí. Jen ten, kdo nevěří, že dokáže obstát ve světové konkurenci, může se obávat, že otevřeme-li se, „rozplyneme se v té Evropě jako kostka cukru v kávě“ (Václav Klaus).
Naše země je malá, ale leží uprostřed Evropy. Je jen na nás, vystavíme-li v našich myslích na jejích hranicích vysoký plot, za kterým bude pohodlně zasmrádlo, přes který ale budou zoufale prchat všichni, kdo za něco stojí, nebo otevřeme-li ji a učiníme z ní rušnou křižovatku světového dění. Jak řekl TGM: „jsme stát malý, ale malost nevylučuje světovost“.
Druhé kolo prezidentské volby bude referendem o naší otevřenosti či uzavřenosti. Mám dost sebedůvěry, abych hlasoval pro to první.
