Zavírat korupčníky nestačí. Co bylo ukradeno, musí být navráceno.

Začněme tentokrát chválou: zpráva o zatčení Davida Ratha je stejně skvělá jako nečekaná a Lenka Bradáčová by zasluhovala státní vyznamenání, stejně jako Nejvyšší státní zástupce Zeman, bez nějž by se to nejspíš nestalo.

Je přitom docela lhostejno, že šlo o politika opozičního a že se vládnoucí garnituře taková aféra před volbami na první pohled hodí. Výhoda je to totiž jen krátkodobá: to zatčení narušilo dosud bezchybně fungující systém tiché dohody, který jsme zdědili ještě z dob komunismu: systém, ve kterém nebylo třeba žádných výslovných pokynů, natož pokynů oficiálních, neboť se každý vyšetřovatel a každý státní zástupce střežil zahájit stíhání proti někomu z mocných, jsa přesvědčen, že by nějaký nadřízený takový postup stejně zmařil a on uškodil jen sám sobě. Teď se najednou ukázalo, že ten čert, kterého se všichni báli, je jen malůvkou na zdi. A já vidím, jak vyšetřovatelé nalézají odvahu a pouští se do dalších podobných případů. A jakmile jednou začnou, už je nikdo nezastaví.

Z hlediska veřejného zájmu ale nestačí zavřít ty, kdo léta kradli z veřejných peněz. Ještě je třeba, aby to, co bylo ukradeno, bylo také navráceno. Připomeňme, že veřejný dluh České republiky činí asi 1,5 bilionu korun (aktuální hodnotu najdete na téhle děsivé stránce). Podle existujících odhadů se každý rok z veřejných prostředků ukradne nejméně 200 miliard. To znamená, že pokud by se vrátilo to, co bylo ukradeno za posledních deset let, snížil by se veřejný dluh o dvě třetiny! Rázem by bylo dost peněz na školy, aby poskytovaly kvalitní vzdělání. Dost peněz na to, aby důchodci mohli žít důstojným životem. Dost peněz na to, aby lékaři neprchali do zahraničí. Naše země by mohla prosperovat.

Je na čase začít znovu posílat Kalouskovy složenky. Tentokrát ale ne prostým občanům, ale těm, kdo nám ty peníze opravdu dluží.

Možností, jak ty peníze dostat zpět, je přitom celá řada. Smlouvy, kterými se prostředky kradly, jsou neplatné. Společnosti, které se účastnily zmanipulovaných výběrových řízení, jsou nejen povinny nahradit škodu, ale také jim lze uložit sankci až do výše deseti procent jejich ročního obratu. Nevýhodné prodeje veřejného majetku jsou státními podporami postižitelnými podle evropského práva. Stačí chtít.

Že to jde, ukazují dnes v malém Karlovy Vary. Tohle dlouholeté hnízdo korupce se díky tamnímu politikovi, Jiřímu Kotkovi, před časem rozhodlo, že ukradený majetek vymůže zpět. Jiřího Kotka již tahle snaha stála místo náměstka primátora, proces, který uvedl do pohybu, ale běží dál. Již se podařilo získat zpět budovu v hodnotě 300 milionů Kč. Soudy projednávají další žaloby v celkové hodnotě přesahující jednu miliardu a další se chystají.

Naše vláda zatím dělá všechno pro to, aby se něco takového nestalo.

Občanské sdružení Byty OKD léta u Evropské komise usiluje o to, aby byla zrušena smlouva, kterou se balík akcií OKD v hodnotě nejméně 20 miliard prodal za pouhé čtyři miliardy. Co na to česká vláda? Privatizaci před Evropskou komisí ze všech sil hájí, ačkoliv ji premiér téže vlády zároveň označuje za jednu z největších krádeží minulého desetiletí.

V čele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který by mohl ukládat pokuty, o kterých jsem mluvil, udržuje báňského inženýra Rafaje, ačkoliv výsledkem jeho „práce“ je postupný odchod všech schopných pracovníků a naprostá nečinnost tohoto úřadu.

Je na čase začít volat po tom, aby se to změnilo. Nejen na úrovni vládní, ale i na úrovni jednotlivých obcí a krajů. Stejně hlasitě, jako jsme dokázali volat po tom, aby se korupčníci začali stíhat. Jak vidno, bude-li ten hlas dostatečně silný, nemůže být oslyšen.